Cesta Kruhu

Cesta Kruhu

 Cesta kruhu je zvláštní způsob soužití a komunikace mezi lidmi, který po dlouhá desetiletí šíří, učí a prosazuje severoamerický indian Manitonquat (Medicine Story). Tento výjimečný muž věnoval polovinu svého života té myšlence, že většina toho, čemu říkáme problémy ve vztazích se dá předejít pomocí přítomné, hluboké komunikaci (mimo jiné, Manitonquat se věnuje mnoha tématům, nicméně tento přízpěvěk je o komunikaci).
  Myšlenka je poměrně jednoduchá, leč praktické zavedení tohoto výjimečného způsobu komunikace a řešení problémů vyžaduje určitou praxi a otevřenost. Zároveň je ale tato metoda úžasný nástroj k tomu se naučit být otevřený a mluvit ze srdce. Jak je tohoto malého zázraku dosaženo?
  V Cestě Kruhu a potažmo během Podpůrného Naslouchání (Supportive Listening) je jedno důležité pravidlo – mluví jen ten, kdo je nařadě, nebo ten kdo zrovna drží Talkin Stick (volný překlad: Mluvící dřívko). Ostatní nicméně nečekají útrpně, než dotyčný domluví, ale věnují mu svoji plnou pozornost a přítomnost. Zdánlivě maličkost, ale je to veliká věc. Většnou to není až zase takový problém. Ale představte si, že dotyčný říká něco co startuje všechny vaše zlosti a knoflíky. Ani v tomto případě není dovoleno reagovat, ani vrčet, či hlasitě povzdechovat. Je dovoleno jen věnovat plnou pozornost tomu, kdo vás startuje na plné obrátky, věnovat mu tu úctu a respect, nepřerušovat jej (ji) a hlavně – NASLOUCHAT MU (JÍ). Poté co dotyčný(ná) domluví, předá Mluvící Dřívko dalšímu a tak dále až se vystřídá v kruhu každý.
  Nikdo sdílení těch druhých nekomentuje, Podpůrné Naslouchání není debata, či diskuse, jedná se právě „jen“ o sdílení. Praxe ovšem prokázala, že přínost sdílení je mnohem větší než diskuse, kde se často každý pouze snaží obhájit své stanovisko bez zájmu o pochopení druhých. Nikdo není  běhen Podpůrného Naslouchání posuzován, souzen, komentován, vyzpovídáván ani nic podobného.
  Plody tohoto počínání jsou ohromující – to, že není dovoleno reagovat nám dává úžasný prostor, který je nám poskytnut k tomu, abychom se pokusili pochopit ostatní a navázat s nimi mnohem užší kontakt než při klasické hádce či handrkování. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že podobné kruhy mají sílu objasnit motivace druhých a usmířit mnohé horké hlavy a nevraživosti. Pochopení druhých, jejich bolestí a zranění v tomto blízkém, přítomném kontaktu nejen otevírá srdce, ale přináší probuzení touhy po harmonickém soužití a pomoci druhým.
  Toto Podpůrné naslouchání  se praktikuje i ve dvojicích, kde si účastníci domluví délku sdílení a následně každý sdílí co mu leží na srdci. Důležitý rozdíl mezi tímto způsobem a případy kdy k vám někdo přijde, vyleje si na vás svoje útrapy a pak odejde je v tom, že každý má stejný čas, stejný prostor a stejný respekt od toho druhého aby mohl vyjádřit své pocity. Tento způsob komunikace přináší unikátní možnost sdílet své pocity v bezpečném prostředí beze strachu, že bude sdílející souzen, posuzován, odsuzován, porovnáván a apodobně.
  Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit obrovský přínos, který tento způsob komunikace přináší, jak nesmírně sbližuje lidi a přispívá pochopení mezi lidmi.
  Cestu Kruhu jsem integroval do svých workshopů a tento způsob sdílení přináší účastníkům unikátní možnost projevit své pocity a vnitřní děje a podělit se s nimi s ostatními a tím druhé obohatit bez toho, aby se jim snažil radit, poučovat, objasňovat a podobně. Prosté naladění na toho, kdo sdílí může přinést naslouchajícímu více než mnohahodinová přednáška.

 Na závěr přikládám text přímo od Manotinquat, který shrnuje a připomíná pravidla Podpůrného Naslouchání:

MALÉ SHRNUTÍ  PRO NASLOUCHÁNÍ DRHÝM

(Supportive Listening)

 Pamatujte si, že každý je dobrý – dívejte se druhému do očí.

 Rozhodněte si, kdo začne a střídejte se v naslouchání si.

 Buď k tomu, komu nasloucháš tak blízko, jak cítíš, že je pro Tebe bezpečné.

BEZPEČÍ

Odsouhlaste si úplnou mlčenlivost – bez souhlasu toho druhého se nebudete nijak šířít o ničem co se stalo během sezení

POCITY

Je žádoucí projevit své pocity – projev citu je léčení, nikoli zraňování.

Buďte vděční za vybití emocí u toho komu nasloucháte – je to jejich léčení – podpořte jej, nepřerušujte jej.

Je v pořádku sympatizovat s tím, komu nasloucháte, ale nenechte se chytit do jejich tísně – jsou to jen pocity.

(Neplačte usilovněji než ten, komu nasloucháte!)

Projevte podporu a zadostiučinění tomu, komu nasloucháte.

Pokud se u vás také projeví pocity, během naslouchání, rozhodněte se pro jejich sdílení později.

V extrémních případech je v pořádku nakrátko prohodit role aby mohl naslouchající vybít své pocity,

.

REALITA

Buďte odrazem pravého já osoby, které nasloucháte – (dobrý/á, chytrý/á, mocný/á).

Projevte naprosté přesvědčení, že je ten, komu nasloucháte perfektně schopen vyřešit cokoli a žít šťastně.

AKTIVNÍ  NASLOUCHÁNÍ

Poslouchejte, abyste mohli rozhodnout, co je jádrem problému (zranění), pokuste se najít způsob jak jej kontraindikovat.

Řekněte, nebo navrhněte něco, co může kontraindikovat jádro problému.

Všímejte si tónu hlasu, řeči tváře a těla – pomozte je kontraindikovat.

NESUĎTE ANI NEODSUZUJTE

NEANALIZUJTE

NEDÁVEJTE RADY

Veškerá vaše pozornost je sousředěná na vašeho partnera, nemluvte o vašich vlastních pocitech, nebo zkušenostech. Otázky, které mohou partnera nasměrovat směrem k vybití „Jak jsi to cítil/a?“ „Co to bylo za myšlenku?“ „Pamatuješ si na něco podobného z dřívějška?“ (žádné otázky na ukojení vaší vlastní zvědavosti).

PŘÍTOMNÝ ČAS

Po naslouchání je dobré položit jednu, dvě otázky abyste přivedli svého parťáka zpět do přítomnosti – něco vtipného co ho/ji přinutí myslet – udělejte si z toho hru!

AŽ BUDETE NA ŘADĚ

Dejte si čas na uvědomění si toho, kdo vám naslouchá a svého okolí.

Zkontrolujte své pocity – co je právě teď to nejdůležitější? Podívejte se na rané vzpomínky na tyto pocity.

Neodkazujte se na věci ze sezení toho druhého, aniž byste se ho/jí nejdříve zeptali.

Ať vám tento dar slouží v každodenním životě a k lepšímu životu. To vám ze srdce přeji.